Logo Doudlebanu
Hlavní Kde nás najdete Historie Kroje Tance Písně Stanovy Dožínky Masopust Video Plány práce Kontakty Povodně 2002 Vlajka souboru Doudlebánek Aktuality
  Česká republika, jižní Čechy, okres České Budějovice, obec Doudleby.   www.doudleban.cz
Mapa byla použita
z propagačního materiálu

Národopisná oblast Doudlebsko

Vymezení Doudlebska
Doudlebsko se rozkládá zhruba mezi městy Českými Budějovicemi, Českým Krumlovem, Borovany, Kaplicí a Trhovými Sviny. Podle historiků jej zhruba v 6. století našeho letopočtu osídlil slovanský kmen Doudlebů, který pravděpodobně nepřišel společně s ostatními středočeskými kmeny, ale směrem z jihu. Toto osídlení dalo základ svébytným rysům zdejší lidové kultury. Již v roce 1868 vydal filolog Vojtěch Kotsmich spisek o doudlebském nářečí. Upozornil v něm na skutečnost, že zdejší lidé nazývají místa, která leží za Budějovicemi "v Čechách", a místa za Krumlovem "v Němcích", což dokládá někdejší kmenové povědomí. Lidé zde ještě na přelomu 19. a 20. století nosili osobitý lidový kroj, udržovali staré obřady a obyčeje. Uchování této tradiční lidové kultury však zároveň souviselo s geograficky vysunutou polohou Doudlebska na okraj českého etnika a v sousedství s německy mluvícím obyvatelstvem.

Řemesla a lidová strava
Celá oblast Doudlebska měla ryze zemědělský ráz a nepříliš úrodnou půdou. Až do první světové války odcházela řada řemeslníků, především zedníků, na práci do Vídně či Lince. Důležitým zdrojem obživy bylo také formanství, jehož zlatý věk představovalo 18. a 19. století. Formani ze svých cest přiváželi i nové součásti krojů, takže doudlebský kroj se během 19. století přiblížil krojové módě Rakous a Bavor. Z dlouho uchovávaných řemesel lze uvést také hamerníky, jejichž hamry na zpracování železa byly v provozu ještě krátce po druhé světové válce. Tradiční všední stravou doudlebského venkova byly dlouhou dobu především pokrmy připravované z mouky, brambor a zelí - například knedlíky z žitné mouky zvané buchty, šterc či zelnice. Typickým pečivem byly ušaté koláče, "všesvaté" rohlíky i některé cukrářské výrobky - perníkové podkovy a římovské hady.

Lidové zvyky typické pro oblast Doudlebska
V současnosti je nejvýznamnější tradicí růžičková (jalovcová) masopustní koleda, která se uchovává na řadě míst regionu. I když je koleda rozšířena po celém Doudlebsku, téměř každá vesnice si uchovává své zvláštnosti. V řadě obcí se dosud nepřetržitě udrželo řehtání dětí o Velikonocích (v době od Zeleného čtvrtka až do Bílé soboty) a stavění májů (v předvečer prvního května). Ze zaniklých výročních obyčejů se v minulosti těšily velké pozornosti velikonoční berany (svazky lískových prutů posvěcené v kostele na Květnou neděli, které se rozdělené nosily na pole), velikonoční hry s vejci, koleda na svátek Všech svatých a mnohé jiné.
Z neobvyklých rodinných zvyků zaslouží připomenout "chození s cígrem" (obřadné zvaní a vybírání příspěvků na svatební hostinu do zvláštní zdobené tašky) a "rodeník donešnej" (zaslaný dar ve formě pečiva, který otci oznamoval narození potomka). Oba zvyky se udržovaly téměř po celé 19. století.

Hudba a tanec
Z hudebního hlediska patří Doudlebsko do české jihozápadní dudácké oblasti. Dokládají to zprávy o zdejších dudácích z konce 19. století i charakter tanců - koleček a písní. Zvláštním typem je tzv. tanec smrti. Je to typ "vrtáku", klidný tříčtvrťový tanec párový, který se tančí stále na jednom místě, třeba na melodii písně "Ouha, strouha". K dalším doudlebským tancům patří: dupák (na píseň "U okýnka stával som"), proplítaný ("Která by to dokázala"), chozený ("Naši se mně ráno ptali"), sedlák ("Sedlák, sedlák, sedlák"), připosedavej ("Budějcký ohrady pod sady"), mazurka ("Měla babka"), špacírka ("Vemte domů řepu"), , manžestr ("Koupil som si na kalhoty"), šotyš, ("Jednou, dvakrát poskočím") písmena ("Když som chodil do školy"), řezanka ("Dyž ty jsi sedláčku pán"), šmatlavej ("V Komařicích na rohu"), rejdovák ("Šťastná bych já byla"), nebo klenutá ("Tancovala ryba s rakem") Zcela mimořádnou oblibu mezi tanci si získala linecká polka, jejíž součástí je i populární vytleskávání mužů uprostřed kruhu, které má blízko k německým tancům. Tento tanec se pod názvem Doudlebská polka rozšířil téměř po celém území naší republiky.

Jan Šimánek